Založit novou webovou stránku nebo e-shopChci nový web

Polní bohoslužba feldkuráta I.P.Peschky

 Polní bohoslužba feldkuráta I.P.Peschky - Mladějov 2015

Blossdorf 1915

Bože veškeré útěchy,

Ty nechceš,

aby byl kdokoli z Tvých lidí ztracen.

Mnohem více, než-li Tě hledáme my,

vyhledáváš Ty nás.

Při setkání se smrtí jsme bezradní a nechápající

a připadá nám těžké vidět v ní Tvoji spravedlnost a moudrost.

Prosíme Tě,

přijmi naše zesnulé do svého pokoje

a dej nám sílu a útěchu v této hodině,

skrze Ježíše Krista, ukřižovaného a vzkříšeného,

který s Tebou a s Duchem svatým

žije a život tvoří nyní a na věky.

 

Drazí v Kristu, bratři a sestry, kamarádi.

Když jsem sem, do Mladějova - Blossdorfu před lety přijel, fascinovalo mne, že jsem tu našel místo, kde, navzdory všem politicko-historickým okolnostem, navzdory všem před- i po- volebním tématům a navzdory všem chytrákům i hlupákům, mohlo vedle sebe zaznít jak „Kde domov můj“, tak „Gott erhalte, Gott beschütze“, a jak „Боже цара храни“, tak i „Heil dir in Siegerkranz“. A co je ještě zvláštnější, že po ta celá léta, ať se děje jinde cokoliv, to stále trvá. A že se toho děje poslední dobou dost. Množí se dokonce hlasy, že ta dnešní doba je čím dál více podobná době, kterou už jednou Evropa prožila. Době před válkou. Před tou první velkou válkou.

Ano, ta doba je možná podobná, ale nikoliv stejná. Stejná prostě být nemůže. Jak kdosi výstižně řekl, historie se sice opakuje, ale poprvé jako tragedie, podruhé pak jako fraška. Bohužel i to, co probíhá historicky jako fraška, může být ve skutečnosti tragedií, nebo spíš katastrofou.

Snad nikdy nikdo na světě neviděl a nemohl vidět tolik mrtvých, jako dnešní mladí, sedící u televise, a určitě nikdo z historických postav, včetně letců nad Hirošimou, nezabíjel tolik lidí, jako mohou oni joysticky svých her. Přesto, paradoxně, jsou asi první generací, která nikdy nemusela vidět skutečnou smrt. Naši drazí umírají daleko od nás, tak, abychom jejich smrtí nebyli rozptylováni od našich zábav a pohřby už dávno vyšly z módy. Žijeme v době, kdy na skutečných hrobech si pořizujeme selfíčka, a pro zábavu si přehráváme rafinovanosti virtuálních smrtí. Ještě nikdy žádná generace nenatočila tolik filmů o válkách, ale ještě nikdy v žádné generaci nebylo tolik lidí, odmítajících bojovat za cokoli a kohokoli.

Jen blázen by si mohl myslet, že to co nás obklopuje, bude trvat navždy. Že bude stále více chleba a šunky na něm, aut a mobilů, stále více hypoték a nesplácených dluhů. Že nepřijde doba, kdy si možná své domy, ale určitě svůj chleba a vodu z našich studní budeme muset bránit. Kdy nebude čas sledovat, kolik nepřátel zabil John Rambo v džungli, protože naši nepřátelé budou stát na našich dvorkách.

Stojíme tu u pomníku, na němž jsou jména lidí. Lidí, kteří padli ve válce. Ne proto, že chtěli někoho okrást, zabít nebo vyhnat, ale proto, že šli bránit své domovy, své rodiny, svou vlast. Můžeme dneska polemizovat o tom, jestli ta válka byla správná, jestli byla nutná, nebo jestli bojovali na té „správné“ straně, ale nemůžeme polemizovat o tom, jestli se zachovali správně. A tváři v tvář jejich jménům můžeme přemýšlet o tom, jestli je mezi námi dost lidí, kteří budou bránit naši zem. Ve válce. V té příští Velké válce. Protože jen blázen si může myslet, že už nikdy žádná nebude.

Drazí kamarádi, dneska mám ještě jeden úkol. Chtěl bych se tu rozloučit s naším druhem a kamarádem ve zbrani Miroslavem Slavíkem. Když nás na jaře opustil, obřad v kruhu rodiny neumožnil, abychom se i my s ním důstojně rozloučili. Proto jsme se dohodli spojit pietu k padlým vojákům s připomínkou jeho života i odchodu z něj.

Mirek, mezi kamarády řečený Jurajda. Jak mi připomněl kolega, byl na všech akcích miláčkem fotografů. On byl z lidí, pro které byla vojenská historie nejen koníčkem ale posláním a součástí jeho života. Jeden ze zakládajících členů THJ IR 42 z Terezína a její opravdu „dobrý duch“. Měl by tu být teď tady, s námi, mezi svými. Stál by tu dneska a za chvíli by spolu s ostatními smekl čepici k modlitbě za padlé. Dneska na jeho místě stojí někdo jiný. Ale to je jen zdání, protože dneska tu jsou s námi všichni: živí i zemřelí. Jen my všichni dohromady tvoříme národ, jen pokud zůstáváme pohromadě alespoň v paměti a ve vzpomínce, máme nárok na budoucnost. Protože budoucnost bez minulosti není a nebude. Pro Evropu, pro naše národy, ani pro nás samotné.

Amen.

        

Všemohoucí Bože,

ty jsi Pánem nad životem i smrtí. Stojíme zde proto před tebou a prosíme:
Ujmi se všech, kteří zahynuli v bojích a válkách, způsobených lidskou zlobou, pýchou a sobectvím.

Přijmi do své náruče všechny ty, kteří svůj život obětovali při obraně života a svobody druhých lidí.

Shlédni ve své lásce na ty, které o život připravila věrná služba, odvaha a statečnost.

Smiluj se nad těmi, kteří zemřeli ve válkách zbytečně a nesmyslně.

Odpusť pro své milosrdenství také těm, kteří ve své slabosti a omylnosti ztratili život v boji za věci nespravedlivé.

Otevři své království spravedlnosti a pokoje všem nevinným obětem válek a násilí.
Prosíme tě, Bože, vyslyš nás skrze našeho Pána Ježíše Krista, neboť on jako první z těch, kdo zemřeli, vstal z mrtvých. Amen.

W

Mladějov, A. D. 2015.

TOPlist